HÆGT BRÆDDR SVÍNABELGR MEÐ LAUKI OK SOÐSÓSU
Když se nad severními zeměmi
zavřela obloha těžká jako mokrá vlčí kožešina a vítr se
opíral do stěn dlouhých domů tak prudce, až trámy sténaly jako
staří bojovníci probuzení ze špatných snů, tehdy lidé
neprosili bohy o zlato ani o měkký život, ale o dostatek ohně,
masa a síly přežít další noc, protože hlad býval na severu
krutější než meč a zima trpělivější než smrt sama.
Pamatuji si ty večery, kdy jsem stála
u železného kotle a poslouchala syčení tuku dopadajícího na
rozpálený kov, zatímco za stěnami domu kvílel vítr z moře a
muži seděli mlčky pod světlem ohně, unavení po dni práce, lovu
nebo plavby, a právě tehdy vznikaly pokrmy nejprostší a zároveň
nejsilnější, jídla, která nesloužila pro přepych ani pro
zábavu, ale pro přežití lidí v krajině, kde slabost bývala
potrestána rychleji než lež pronesená před jarlem.
Tento pokrm z svínakjöt
(vepřového masa) a těžké omáčky patří mezi jídla, která
zahřívají tělo hluboko pod žebry a drží člověka na nohou i v
časech, kdy se Miðgarðr
(svět lidí) zdá být studený, prázdný a nevlídný jako
opuštěný fjord pod zimní mlhou.
Budete potřebovat:
jeden kilogram svínasíða
(vepřového bůčku), prorostlého tukem jako staré dřevo
dehtem,
dvě velké laukr
(cibule), jejichž vůně připomíná tržiště severních přístavů
po návratu lodí,
šest stroužků hvítlaukr
(česneku), ostrého a silného jako slova rozhněvané ženy,
jednu
lžíci ólífuolía
(olivového oleje), přivezeného z jižních zemí, kam se severané
plavili za obchodem i válkou,
půl lžičky salt
(soli), bez níž by maso hnilo a lidé umírali během dlouhých
zim,
svart pipar
(černý pepř), pálivý jako hněv starého náčelníka,
dvě
lžíce sojasósa
(sójové omáčky), temné jako voda pod noční lodí,
dvě
lžíce ostra sósa
(ústřicové omáčky), husté a těžké jako bahno mořských
zátok,
horkou vodu,
dva listy lárviðarlauf
(bobkového listu), nesoucí vůni vzdálených krajů,
a dvě
až tři lžíce šťávy z lime
(limetky) nebo sítróna
(citronu), jejichž kyselost probouzí maso stejně prudce jako ranní
mráz člověka vytaženého ze spánku.
Nejprve vezměte svínasíða
(vepřový bůček) a nakrájejte jej na kostky, protože velké kusy
masa se vaří dlouho a oheň nesnáší lenost, zatímco laukr
(cibuli) oloupejte a rozkrájejte na silné plátky a hvítlaukr
(česnek) nasekejte drobně, aby jeho síla pronikla do každého
vlákna masa jako studený vítr do netěsné stěny domu.
Rozpalte železnou pánev tak, až
začne vydávat suché praskání připomínající větve hořící
v zimním ohništi, a nalijte na ni ólífuolía
(olivový olej), který se okamžitě roztáhne po povrchu jako tmavá
voda po kamenech pobřeží během přílivu.
Poté vhoďte laukr
(cibuli) a smažte ji na silném plameni, dokud její okraje nezačnou
zlátnout jako podzimní tráva pod posledním světlem slunce,
protože právě tehdy se z ní začne uvolňovat sladká vůně,
která dokáže proměnit obyčejný dům v místo, kam se člověk
chce vracet i po nejdelší cestě.
Pak přidejte hvítlaukr
(česnek) a nechte jej na železe jen krátce, sotva několik dechů,
neboť česnek je jako prudký válečník, který dokáže dát
pokrmu sílu, ale pokud mu dovolíte zůstat v ohni příliš dlouho,
obrátí svou prudkost proti vám.
Teprve potom přijde čas na svínasíða
(vepřový bůček), který dopadne na rozpálený kov se syčením
připomínajícím déšť padající na štíty po skončené bitvě,
a tehdy začne skutečné vaření, pomalé a těžké jako severní
sága.
Maso smažte pět až sedm minut na
vysokém plameni a neustále jej obracejte, aby se tuk začal
vypalovat a okraje získaly barvu starého bronzu, zatímco vůně
masa, cibule a česneku začne plnit celý prostor tak hustě, že
člověk téměř zapomene na chlad venku.
Přidejte salt
(sůl) a svart pipar
(černý pepř) a pokračujte ve smažení na středním plameni,
protože tuk musí odcházet pomalu, stejně jako z člověka odchází
síla během dlouhé zimy.
Když je maso opečené a jeho povrch
tmavne jako mokré dřevo po dešti, přilijte sojasósa
(sójovou omáčku) a ostra
sósa (ústřicovou omáčku),
jejichž temná chuť se spojí s tukem a vytvoří hustou šťávu
připomínající hlubokou vodu pod lodí plující nočním mořem.
Vařte dál na středním plameni a
nechte omáčku zredukovat, dokud se nezačne lepit na maso jako
mokrá hlína na boty poutníka.
Poté přilijte horkou vodu tak, aby
svínasíða
(vepřový bůček) téměř zmizela pod hladinou, a přidejte
lárviðarlauf
(bobkové listy) spolu s dalším svart
pipar (černým pepřem),
protože dobrý pokrm musí mít vůni silnou jako starý les po
dešti.
Pak přichází čas trpělivosti.
Vařte čtyřicet pět až šedesát
minut, dokud maso nezměkne natolik, že se začne rozpadat pod
tlakem lžíce, protože tvrdé maso je znamením uspěchanosti a
sever nikdy neodpouští netrpělivým lidem.
Mezitím nakrájejte další laukr
(cibuli), čerstvou a ostrou jako ranní vzduch nad fjordem.
Když je maso měkké, vyjměte jej z
nádoby a omáčku sceďte, ale část ponechte na pánvi, protože
právě v ní leží síla celého pokrmu, stejně jako paměť rodu
zůstává ukrytá ve zdech domu i po smrti jeho obyvatel.
Vraťte maso zpět na pánev a znovu
jej smažte na středním plameni, aby do sebe nasálo všechnu
těžkou chuť omáčky, tuku a koření, zatímco povrch začne
lehce křupat jako kůra chleba vytaženého z pece.
Poté přidejte zbytek omáčky a
šťávu z lime
(limetky) nebo sítróna
(citronu), jejichž kyselost prořízne hutnost masa jako ostrý nůž
starou kůži.
Vařte ještě několik minut a
nakonec přidejte poslední laukr
(cibuli), kterou ponechte jen krátce změknout, aby si uchovala svou
sílu i křupnutí, protože ne všechno má být v životě měkké.
Takový pokrm se nejí ve spěchu.
Patří k němu ticho, těžký
dřevěný stůl, praskání ohně a únava dne, který člověk
přežil vlastníma rukama.
"Eldr hitar best þá er seint
deyr.""Oheň
hřeje nejlépe tehdy, když umírá pomalu."
Dobrou chuť.
