SKÓGARSVEPPIR
Á JÁRNPÖNNU MEÐ SMJÖRI, HVÍTLAUKR OK JURTIR
vyprávění
Solveig z dlouhého domu pod severní mlhou
Pamatuji
si večery, kdy déšť bubnoval do střech dlouhých domů tak
vytrvale, až člověk přestal rozeznávat jeho zvuk od tlukotu
vlastního srdce, a mlha se plazila mezi stromy jako bledý přízrak
mrtvé ženy hledající cestu zpět do světa živých, zatímco
uvnitř síní seděli muži promrzlí po dni práce, ruce měli
rozedřené od dřeva, soli a železa a v očích tichou únavu lidí,
kteří vědí, že sever člověku nikdy nic nedá zadarmo.
A
právě v takových nocích vznikala nejprostší jídla, která však
dokázala zahnat hlad lépe než slavnostní hostiny bohatých kupců
z jižních zemí, neboť pokrm nemusí být drahý, aby měl sílu,
stejně jako starý nůž nemusí být zdoben stříbrem, aby dokázal
přeříznout hrdlo.
Tento
pokrm z skógarsveppir (žampionů) býval na severu
připravován často, protože houby rostly i tam, kde pole mlčela
pod deštěm a kamenitou půdou, a ženy je sbíraly za úsvitu v
mokrých lesích, zatímco havrani seděli na větvích a sledovali
je svýma černýma očima, jako by sami patřili Óðinnovi
(Ódinovi).
Lidé
dnes nazývají tento pokrm přílohou.
Na
severu bychom se tomu zasmáli.
Protože
správně připravené sveppir (houby) dokázaly nasytit
člověka lépe než mnohé maso, zvláště během dlouhých zim,
kdy zásoby ubývaly rychleji než světlo během podzimních dnů.
Budete
potřebovat jednu plnou nádobu skógarsveppir (žampionů),
silných, pevných a voňavých po vlhké půdě, jednu menší laukr
(cibuli), jejíž sladkost změkne v ohni jako tvrdé slovo po čase,
jeden pohár hvítt vín (bílého vína), přivezeného
kdysi loděmi z jižních krajů, dvě lžíce smjör
(másla), zlatého a těžkého jako tuk z pečeného masa během
zimní hostiny, dvě lžíce jemně nasekané steinselja
(petrželky), dva stroužky hvítlaukr (česneku), ostrého
jako zimní vítr od fjordů, a nakonec salt ok pipar (sůl
a pepř), protože bez nich bývá pokrm stejně mrtvý jako dům bez
ohně.
Když
vstoupím do langhús (dlouhého domu) s košem plným
sveppir (hub), bývá vzduch uvnitř těžký kouřem,
potem, mokrými kožešinami a vůní starého dřeva, zatímco muži
sedí kolem ohně, mlčí a jen občas se napijí z rohu naplněného
öl (pivem) nebo mjöðr (medovinou), a právě
tehdy pokládám železnou pánev nad plameny, protože dobrý pokrm
začíná vždy ohněm.
Na
pánev vložte smjör (máslo) a nechte jej rozpouštět
pomalu.
Nepospíchejte.
Oheň
nemá rád uspěchané lidi.
Máslo
musí nejprve změknout, potom zavonět a nakonec začít syčet jako
déšť padající na rozpálené kameny pobřeží během letní
bouře.
Teprve
potom přidejte celé skógarsveppir (žampiony) a jemně
nasekaný laukr (cibuli).
Poslouchejte
ten zvuk.
Takový
hlas vydává severní kuchyně po stovky zim.
Takový
hlas slyšely ženy čekající na návrat lodí z moře.
A
takový hlas slyší člověk těsně předtím, než se celý dům
naplní vůní, která dokáže zahnat únavu i smutek.
Houby
opékejte pomalu, dokud nezačnou zlátnout jako mokré listí pod
podzimním sluncem, zatímco laukr (cibule) měkne a tmavne
jako starý med.
V
té chvíli přilijte hvítt vín (bílé víno).
Pára
vystoupá vzhůru prudce a ostře, jako dech samotného moře.
Víno
nechte pod pokličkou dusit, dokud se jeho síla nespojí s máslem a
šťávou z hub, protože dobrý pokrm musí chutnat jako jeden
celek, ne jako rozhádaná rada mužů před bitvou.
Pak
přidejte steinselja (petrželku), svěží jako krátké
severské léto, a jemně nasekaný hvítlaukr (česnek),
jehož ostrá vůně se rozlije síní tak rychle, že i unavení
muži zvednou hlavy od stolů.
Osolte
salt (solí) a přidejte pipar (pepř), ale s
rozvahou.
Na
severu se vědělo, že příliš mnoho koření zakrývá pravdu
pokrmu stejně jako příliš mnoho slov zakrývá pravdu člověka.
Nechte
vše ještě krátce opékat, sotva jednu minutu, aby se chutě
spojily a houby nasákly vůní bylin, másla a vína.
Tehdy
bývá pokrm hotov.
Jednoduchý.
Silný.
Poctivý.
Takový
pokrm se podává s čerstvým brauð (chlebem), jehož
kůrka praská pod nožem jako led na okraji fjordu, nebo vedle masa,
které celý den viselo nad ohněm a nasávalo kouř.
A
někdy, když venku kvílí vítr a noc je dlouhá, stačí jen
samotné sveppir (houby), kousek chleba a ticho kolem stolu,
protože člověk nepotřebuje přepych, aby pocítil teplo domova.
Staří
lidé říkali:
"Betra
er heit panna en kalt gull."
"Lepší je horká
pánev než studené zlato.")
A
čím jsem starší, tím více vím, že měli pravdu.
Skál
na zdraví a dobrou chuť.
